Poznámky k programu komunitních konferencí (po FrontKonu 2023)

FrontKon 2023 byla první pořádná konference, do které jsme se v rámci komunity Frontendisti.cz pustili. Byl to mazec, bylo to velké a přes všechny nedostatky si troufám říct, že se to celé povedlo.

Soudím teď podle feedbacku, který jsme dostali. Ale ještě zajímavější je pohled zevnitř, což je obsah tohto textu.

Akci jsme organizovali prakticky ve čtyřech hlavních a několika dalších dobrovolných organizátorech. Tedy v malém počtu, částečně z nutnosti, částečně vlastní chybou. K tomu se ještě vrátím.

Měl jsem na starosti hlavně program. Proto bych zde rád zanechal pár poznámek k tomu, jak nad problematikou programu komunitních konferencí uvažuji a co nového jsem zjistil.

Abych to nějak zarámoval, dám sem pár citací z feedbacku, který přišel od účastníků, partnerů a od spolupracovníků:

Velmi široké spektrum témat, věřím že si každý přišel na své.

Bezva, tohle byl cíl.

Bylo to hodně napresované, příště třeba nějaký volný čas pro vykonání potřeby a tak…

Šmarjá, proto byly tak prázdné záchody…

Lineup byl skvělej!!

Oh, děkujeme a vyřídíme řečníkům.

Chtělo by to alespoň 1/2 hodiny volna na oběd a na oddych.

Počkat, vy na konferencích jíte…?

Ale vážně – jak vidíte, různí lidé mají různé názory. Leccos bych příště udělal jinak, ale celkově vzato koncept vyšel.

Teď ale pojďme na mé myšlenkové nastavení, které se nejspíš propíše i do dalších podobných akcí.

Konference má mít názor

Tohle je první předpoklad. Myslím si, že akce nemůže být beznázorová jak z pohledu obsah, tak z pohledu formy.

Právě na tomhle selhává hodně akcí. Vezme se forma, která převládá – takže dáme každému půl hodiny, pár otázek z publika a nazdar. Program se udělá tak, že se vezmou spíkři, kteří rádi mluví, a doplní se to pár dalšími z call for papers, pokud nějaké jsou.

FrontKon měl letos formální názor, že vše musí letět v tempu jako když mluví ostravak (původ nezapřu) a obsahový názor, že do nějaké míry témata určujeme my.

Hektické tempo a krátké přednášky

Tohle určitě znáte. V týmu se přete, zda je lepší varianta riskantnější A nebo obyčejnější varianta B. Většinou to skončí u B, že? My volili mezi „narvaným programem“ a pomalejším tempem.

Prosadil jsem narvaný program, pod vlivem skvělého bratislavského CodeConu. Výhoda takového konceptu je lineup nacpaný zajímavým obsahem. Program tam letí na více místech vpřed a v takovém tempu, že dopředu víte, že to všechno nemáte šanci stihnout.

Na chvilku do té divoké řeky vstoupíte, vytáhnete si pár kamínků, ale víte, že je nestihnete ohmatat všechny. Vaši kolegové vám ale budou večer vyprávět o dalších kamíncích, které viděli a ohmatávali oni.

Vše jste neměli stihnout ani na FrontKonu, my jsme to věděli a z výše uvedených důvodů jsme to akceptovali. Většina přednášek je už ale na YouTube, zdarma k dispozici všem, i těm, kteří nestíhali.

Jsem rád, že jsme to takhle vyzkoušeli. Myslím, že to je dobrý koncept, hlavně pro situaci, kdy se v oboru děje spousta zajímavého dění a vy nemáte ambici jít úplně do hloubky. Výhoda je také v tom, že podpoříte networking, protože na místě je velká mela a lidé se zajímají o to, co se děje jinde.

Příště bych záměrně zvolil pomalejší tempo, minimálně pro hlavní stage. Prodloužím některé přednášky a přidám delší diskuze ve více lidech.

Prostě bych zkombinoval pomalé a rychlé tempo. To mi jako dobrý nápad vychází i z účastnického feedbacku a z mé anketky na Twitteru.

Obsahový názor FrontKonu

Zpátky k tématům, které jsme v přednáškách a diskuzích akcentovali. Už v call for papers jsme některé témata zvedli a řada lidí nám poslala a pak odpřednášela zajímavé příspěvky k nim.

Myslím, že konference by měla zvedat (ale ne tlačit) určité otázky. Osobně jsem to před letošním FrontKonem viděl takhle:

• Taháky, které má komunita ráda. Sem letos zapadlo AI a jeho vliv na naši práci. Podívejte se na přednášky Hany Klingové nebo Honzy Sládka.
• Kritický pohled na aktuální stav. Jít proti srsti považuji za nutnost, jinak se oborově zacyklujeme v sebechvále a obdivu myšlenek aktuálních světových vývojářských celebrit. Letos to schytal aktuální stav JS frameworků, trošku React a Next.js, ale vzali jsme to pozitivně a to pokusem odpovědi na otázku, zda to jde jinak a zda vidíme alternativy. Podívejte se na přednášky Borka Bernarda, Libora Vaňka, diskuzi o JS frameworcích.
• Důležitá témata mimo hlavní proud. Je zde obsah, který není v mainstreamu zase tak moc diskutovaný, ale zaslouží si tu pozornost. Letos to bylo téma juniorů a jejich najímání, v přednáškách například Yablka, Honzy Javorka nebo v diskuzi.

Důležitá součást toho, jak o tříbení diskuze nad tématy, uvažuji, je forma diskuzí. Obě letošní byly skvělé a je fakt škoda, že diskuzi o frontend frameworcích jsme museli ukončit o dost dříve než by bylo záhodno.

Diskuze se nám osvědčily už na online FrontKonu 2021, takže pokud FrontKon bude pokračovat, budeme na nich více stavět.

Poslední věc, která se mi zdá dobrá, i když netvoří hlavní oblast zájmu, jsou „vsuvky odjinud“. Letos to byl standup od Pavla Tomeše, u kterého jsem se fakt hodně nasmál.

Holky na pódiu

Nechci z toho dělat moc velké téma, ale ono to pro organizátory akcí téma je. Jak dostat holky na stage.

Na FrontKonu byly ženy mezi přednášejícími zastoupeny relativně silně. Mezi 40 přednášejícími bylo 7 žen. Tenhle text píšu i pro další organizátory akcí a proto je potřeba říct, že těch 7 žen bylo výsledkem nějakého našeho postoje a naší práce. Ono to nevznikne samo.

Myslím si, že ženy do IT patří. Myslím si, že je skvělé, že si cestu k webařině nacházejí stále ve větším počtu a že se snad brzy dočkáme lepšího než nejhoršího stavu v EU, nyní jich máme kolem 10 %.

Myslím si taky, že na pódiu by měl být vidět minimálně takový podíl žen, jako je vidět v publiku.

Z pohledu organizátorů na to existují různé pohledy. Budu parafrázovat některé z těch, co jsem zaznamenal v poslední době:

Cílem by nemělo být více žen na konferencích, ale více kvalitního obsahu bez ohledu na pohlaví. Nejsem zástancem pozitivní diskriminace.

Nebo zase z jiné, aktivističtější, strany:

Pokud na konferenci, kam jsem zvaný, nevystupuje s přednáškou nebo workshopem ani jedna žena, rád svoje místo přenechám.

Vždycky říkám – organizátoři musí něco udělat proto, aby holky na pódiu byly vidět. Už jen kvůli ženám v publiku, aby se na akci cítily trochu více „doma“.

Co proto organizátoři udělají však nemusí být na úrovni pozitivní diskriminace. Mělo by to být na úrovni snahy.

Měl jsem možnost vypozorovat, že holky se většinou do přednášení moc nehrnou. Uděláte call for papers a dorazí vám mrak sebevědomých chlapů, včetně těch, kteří toho zase tak moc neumí. Ehm… U holek, včetně těch, které odvádějí skvělou práci, tahle touha po sebeprezentaci často není tak silná.

Ve komunitě Frontedisti.cz se dlouhodobě snažíme konkrétní holky z oboru vytipovávat, oslovovat a pak s nimi udržovat kontakt, případně odstraňovat bariéry, které u přednášení mohou mít. Začali jsme to cíleně dělat před pár lety a hned to neslo ovoce.

Jakmile byly holky přednášející vidět u Frontendistů na pódiu, padaly bariéry u dalších žen, takže do call for papers pro letošní FrontKon už dorazilo docela dost nabídek k přednášení od holek. Hrálo také roli, že přispěly sesterské ReactGirls, které v transformaci žen do IT dělají spolu s Czechitas výbornou práci.

Tato naše (zatím nedokonalá, ale existující) strategická snaha se netýká jen holek, ale třeba také juniorních vývojářek a vývojářů, týká se začátečníků v přednášení a tak dále.

Pokud jako orgnizátoři tuto strategickou snahu nemáte a necháte to jen tak volně plout, zacyklí se vám seznam řečníků na akcích na sebevědomých zkušených mužích a začátečníci nebo ženy se vám logicky budou vyhýbat.

Zúročení dlouhodobé práce

Spolek Frontendisti.cz brzy oslaví desetileté výročí založení. To je mazec! Za tu dobu se toho hodně stalo, hodně se změnilo. Důležité je, že hlavní část štábu zůstává stabilní a snažíme se poučovat z chyb. Díky tomu jsme relativně dost stabilní komunita.

Z pohledu vnitřní organizace spolku se FrontKon vyvedl. Pár lidí mi na místě řeklo, že to úžasně šlape a funguje. Že je z toho cítit pohoda. Pohoda na konferenci! Boží.

Do FrontKonu myslím probublalo, co ve Frontendistech budujeme už téměř deset let. Tým, kde každý ví, co má dělat, co je jeho pozice a za tu dobu se to naučil dělat docela dobře. Tým, který se cíleně postupně rozšiřuje, aby se přirozeně pokrývaly ztráty, protože dobrovolnická aktivita samozřejmě není pro každého a na pořád.

Ale nemyslete si, ono to hezky vypadalo, ale byl to pot a slzy… Janča, Břeťa a Tomáš řešili spoustu problémů na místě, ale problémy se nevyhnuly ani celkového nastavení organizace.

Chybička se vloudí a to vždy

Jakkoliv to zvenčí mohlo vypadat docela dobře, uvnitř jsme si prošli malou krizí.

Někteří kritičtější kolegové odjinud nám občas říkají, že Frontendisti.cz jsou řízení jako firma, ne jako komunita. Vždy říkám, že ano, platí to v tom pozitivním směru relativně dobrého vedení vedoucího k dlouhodobé udržitelnosti.

Na druhou stranu ale říkám, že některé naše chyby jsou způsobené právě tím firemním typem řízení. To, že komunitu vedeme jako firmu má občas za důsledek, že komunitní složka někdy pokulhává.

FrontKon jsme plánovali v nejužším týmu tří až pěti lidí a v hektičnu s blížící se akcí jsme trošku zapomněli zapojit ostatní, a že nás už ve štábu není zase tak málo. Výsledkem byl nejen přetížený nejužší organizační štáb, ale také nezapojené a špatně informované okolí.

Nejvíc to odskákali moderátoři, kteří kvůli špatné komunikaci nečekali, že na místě budou mít kromě moderování také mnoho jiných povinností a jejich den byl opravdu extrémně náročný. A co hůř – nemohli se na to příliš připravit.

Píšu to i proto, že si opravdu velmi silně vážím toho, že moderátoři přes to odvedli skvělý výkon a  i díky ním dokonce akce vykazovala znaky pohody, i když na pozadí trošku hektické pohody…

Děkuji!

Dělat FrontKon bylo pro mě osobně strašně zajímavé. Nejzajímavější projekt letoška. Vysilující taky, ale s tím se dá něco dělat. Jak říká Tomáš Hejč – takhle komunita si konferenci zaslouží. No a my máte komunitě sloužit, však jsme si to vybrali, že…?

Díky Janě Nečasové, Tomášovi Hejčovi, Břetislavu Proftovi, Kateřině N. Volákové, se kterými jsme to dlouhé měsíce připravovali.

Díky všem ostatním ze štábu konference, jmenovitě hlavně směrem k Tomášovi Koutovi, Adině Foxové, Karolíně Vyskočilové, Adamovi Kudrnovi, Zuzaně Šumlanské a dalším.

Díky všem, kteří přispěli přednáškou.

Všem, kteří přišli. Komunito, díky!