Martin Michálek Martin Michálek  – 3. 12. 2018

Pojďme si tady shrnout všechny CSS jednotky použitelné v dnešním webdesignu. A na příkladu ukázat, k čemu se která hodí.

Základními jednotkami pro mě jsou ty relativní k velikosti písma – remem.

Ani ty ale nepovažuji za žádné Supermany mezi CSS jednotkami. Prostě se nehodí na vše. Pro různé účely ještě budeme potřebovat i Spider-Mana, Batmana a další jejich kolegy a kolegyně.

Rychlý přehled použitelných jednotek

Zapamatujte si hlavně následující šestici.

Jednotka Jak počítá rozměr?
rem relativně k velikosti písma na prvku html
em relativně k velikosti písma na elementu
px přepočtený pixel, CSS pixel
% procenta relativně k rodičovskému elementu
vw procento ze šířky okna prohlížeče
vh procento z výšky okna prohlížeče

Existují samozřejmě ještě další: namátkou pt, ex nebo vmax. Buď je ale jejich využitelnost malá, nebo skoro žádná, takže pro zjednodušení je v tomto textu úplně vynechám.

Které jednotky použít v jakých situacích?

V tomhle textu dost dbám na to, abychom si nerozbili přirozenou dědičnost velikosti písma v prohlížečích. Kromě nás, autorů stránek, si ji totiž může chtít změnit uživatel a občas ji mění i prohlížeče. Proto vám pro různá použití doporučuji různé jednotky:

  • Základní velikost písma v dokumentu: %
  • Rozměry vycházející z velikosti písma dokumentu: rem
  • Rozměry vycházející z velikosti písma rodiče: em
  • Media Queries: em
  • Výška řádku: číslem bez jednotky
  • Rámečky, dekorace: px
  • Typografie podle velikosti okna: vw

Je ale možné, že si skoro všude vystačíte s px. K tomu se dostávám na konci textu.

Základní velikost písma v dokumentu: %

Výchozí velikost písma je v drtivé většině prohlížečů 16px. Existují ale méně významné prohlížeče, které velikost písma nastavují jinak. Prostě tak, aby se nám na konkrétním zařízení lépe četlo.

Například prohlížeč v Kindle 3 měl výchozí velikost písma 26px, Opera Mini 7 zase 17px. Můžeme sice sázet na to, že většina nejrozšířenějších prohlížečů výchozí velikost písma nemění, ale moje zkušenost velí, že je lepší to nedělat.

Ohledně výchozí velikosti písma v prohlížečích napsal Nicolas Hoizey hezký článek „People don’t change the default 16px font size in their browser (You wish!)“ vrdl.in/16px

Pokud vám výchozí velikost písma nevyhovuje, změňte to relativními jednotkami, nejlépe procenty:

html {
  font-size: 125%;
}

Nastavíte tak o čtvrtinu větší písmo, než je výchozí. Skoro u všech prohlížečů tedy 20px. V Kindle 3 by to bylo 33px. Je důležité si uvědomit, že je to v pořádku. Pokud prohlížeč nastavuje jinak velké písmo, dělá to z rozumných důvodů.

Proč ne px? Protože lidé si zvětšují písmo v prohlížečích

Pokud bychom už tady použili px, našim milým uživatelům bychom zakázali měnit si výchozí velikost písma v prohlížečích.

Pozor, nebavíme se o „zoomování“, které je dostupné na klávesové zkratky nebo jednoduše nastavitelné v rozhraní prohlížeče, ale o zvětšení velikosti písma pro všechny weby. Taková věc stále existuje v prohlížečích nebo v operačních systémech. A ano, lidé to používají. Asi taky jednou budeme. Dělají to totiž lidé s horším zrakem nebo třeba jen méně kvalitními displeji.

Vývojář z Archive.org Evan Minto tohle měřil a zjistil, že velikost písma si v jejich prohlížeči změnila 3 % uživatelů. Jak trefně podotýkal, je to víc než podíl návštěvníků v té době používajících Internet Explorer, Edge nebo Operu Mini.

Protože chceme vytvářet řešení s co nejširším uživatelským zásahem, neměli bychom to ignorovat. Píše to v textu „Pixels vs. Ems: Users DO Change Font Size“. vrdl.in/pxuziv

Rozměry vycházející z velikosti písma dokumentu: rem

Velikost písma pro jednotlivé části dokumentu, vnější a vnitřní okraje, ale i další vlastnosti v dokumentu a komponentách nastavuji v rem.

1rem (1 root em) obsahuje výchozí velikost písma nastavenou autorem pro dokument a případně ještě upravenou uživatelem nebo prohlížečem, jak už jsme viděli.

Pokud ji na dokumentu nezměníme, platí, že 1rem = 16px.

p { margin-bottom: 1rem; }
h1 { font-size: 2rem; }

Odstavcům tímto kódem nastavím spodní vnější okraj na výšku písma. Nadpisy první úrovně budou dvojnásobně velké oproti standardní velikosti písma.

Používat rem je výhodné i z pohledu vývojáře:

  • V 1rem máte uloženou základní velikost písma a nemusíte si pamatovat, jestli je to 12, 14, 16 nebo kolik vlastně pixelů.
  • Šířka layoutu nastavená v rem bude dodržovat optimální délku textu, i když si uživatel písmo zvětší.
  • Díky rem je také možné zvětšit celý dokument na konkrétních rozmezích mezi jednotlivými body zlomu designu.

Co když dostávám podklady v px?

Možná jste zvyklí při převodu designu do kódu pracovat v px, protože grafičky a grafici dodávají podklady v těchto jednotkách. Jak už jsem ale napsal, nastavovat v px cokoliv odvozeného od hlavní velikosti písma komplikuje život mnohým uživatelům.

Jak z konfliktu design versus přístupnost ven? Může vám pomoci automatická úprava CSS.

Možná znáte knihovnu PostCSS, jež umožňuje automatizované zpracování stylů. Plugin pro PostCSS „postcss-pxtorem“ zařídí převod z px do rem pro vybrané vlastnosti. Ze zápisu font-size:16px prostě udělá font-size:1rem. vrdl.in/cyxe1

rem tedy považuji za hlavní jednotku pro tvorbu rozhraní. Velmi se nám ale také hodí em.

Rozměry vycházející z velikosti písma rodiče: em

Jednotka em obsahuje velikost písma elementu, nikoliv dokumentu.

html {
  font-size: 100%; /* = 16px */
}

p {
  padding: 1em; /* = 16px */
}

.button {
  font-size: 75%;
  padding: 1em; /* = 12px */
}

Vidíte, že 1em znamená v různých místech dokumentu různé věci. Někde to může být fajn: Třeba v případě, že kódujete komponentu, jejíž velikost má být určená právě velikostí písma na rodičovském prvku.

Vývojářům se ale s „emky“ samozřejmě pracuje trošku hůř než s „remky“. Ne každý se chce stát pochodující kalkulačkou pro převod mezi em a pixely.

Jen pozor, em není čtverčík

„Čtverčík“ je typografická jednotka, která se počítá ze šířky velkého „M“. em se občas nepřesně jako čtverčík označuje. Jenže to by pak bylo pro různá písma různě velké.

A ono není. W3C definovalo em jinak. Jeho velikost v kořeni dokumentu je ve všech prohlížečích a při použití jakéhokoliv písma stejná – 16px. Pokud to ovšem nezmění někdo ze zákeřné trojice uživatel, prohlížeč či autor stránky. Vysvětlují to například uživatelé diskuze „Jednotka em není šířka písmena M“ na JakPsátWeb. vrdl.in/oyqwn

Media Queries: em

Proč nepoužít px? Doporučím vám vyhnout se pixelům kvůli nemožnosti reakce dotazů v Media Queries na zvětšování písma.

@media screen and (min-width: 30em) { }

Iris Winter v textu „PX, EM, or REM? Examining Media Query Units in 2021“ píše, že kvůli nedokonalé implementaci v Safari je stále lepší nepoužívat pixely, ale dát přednost em nebo případně rem. Obě tyto jednotky se v dotazech Media Queries odkazují na velikost písma v dokumentu, takže jsou volně zaměnitelné. vrdl.in/4v7uk

V kodérské praxi je ale možné použít automatický převod z px, protože tady se s CSS pixely pracuje lépe. Pomůže šikovný plugin do PostCSS jménem „postcss-em-media-query“. vrdl.in/1kxie

Výška řádku: číslem bez jednotky

Hodnota bez jednotky je pro výšku řádku specifická, ale dává naprostý smysl:

h1 {
  line-height: 1.5;
}

V ukázce z CodePenu (viz dále) je výška řádku prostě jedenapůlnásobek velikosti písma nadpisu první úrovně. A je nám pak úplně jedno, jak si který čert nastaví velikost písma.

Proč je to lepší než nastavení „natvrdo“ v rem, em nebo px? Pokud se autorsky nebo uživatelsky v některém kontextu změní velikost písma, nemusíte pak už měnit nastavení výšky řádku.

Layout: procenta, ale i další jednotky

Pro layout se dobře hodí procenta. Například:

.layout-col {
  width: 50%;
}

Raději připomínám, že se vždy počítají ze šířky nejbližšího rodičovského prvku.

Použitelných jednotek pro layout je ale více:

  • Procenta nebo vw se roztahují podle šířky okna, vh podle jeho výšky.
  • remem podle velikosti písma.
  • Ve flexboxu je možné používat také absolutní jednotky (flex:1).
  • V CSS gridu zase takzvané podílové jednotky fr (grid-template-columns:3fr 1fr).
  • Občas se hodí i fixní rozměry v px.

Rámečky, dekorace: px

Doporučuji px používat jen tam, kde potřebujete precizní vyjádření v pixelech. Třeba pro rámečky mezi prvky navigace:

.nav-item {
  border-left: 1px solid white;
}

Jen pro jistotu připomínám, že už nejde o hardwarový pixel, ale o referenční nebo takzvaný „CSS pixel“. Píšu o něm na Vzhůru dolů. vrdl.in/csspix

Typografie podle velikosti okna: vw

Můžete potřebovat i zvětšování a zmenšování velikosti písma podle šířky nebo výšky okna. Pak si vzpomeňte na jednotky vw (viewport width) nebo vh (viewport height).

Například tento nadpis z příkladu bude mít velikost písma 2rem a k tomu vždy dvě procenta ze šířky okna:

.heading {
  font-size: calc(2rem + 2vw);
}

Nakonec přidávám odkaz na CodePen, ve kterém je (dle mého) optimální nastavení jednotek použito na jednoduchém příkladě.

Co když chci přesto používat hlavně px?

Ve webdesignu se nabízí vždy celá řada možností řešení. Některá jsou optimální pro uživatele, ale náročná na implementaci, jiná představují kompromis. Nejinak tomu je u jednotek. Nemyslím si, že zemře hodně koťátek, když dáte přednost „CSS pixelům“. Použití px je u velké části typů designu na implementaci výrazně pohodlnější.

Přesto se ujistěte, že písmo v návrhu je dostatečně veliké na to, aby je přečetla většina uživatelů. Jako základ se obecně doporučuje alespoň oněch 16px. Raději se také sami sebe zeptejte, zda vám nevadí nic z následujícího seznamu:

  • Uživatelům, kteří si změnili písmo v systému nebo prohlížeči (na Archive.org asi 3 %), se jejich nastavení na vašem webu neprojeví. Zůstává jim možnost zoomovat celou stránku.
  • Změna velikosti písma nebude správně reflektována v Media Queries.
  • V návrhu designu se nepočítá s elastickou typografií, zvětšující se podle viewportu.
  • Designérka nebo designér rovněž nepočítali s pružnou změnou velikosti komponenty podle velikosti písma rodiče ani s globální změnou velikosti písma v určitých breakpointech designu.

Komentáře

Novinka
Nyní je možné přidávat komentáře.
Pro přidání názoru se prosím
přihlaste nebo si zřiďte účet.